Srbské nekontrolované autoritářství za vlády Vučiče, podporované západním appeasementem, ohrožuje regionální stabilitu. Radikální posun směrem k demokratizaci je nezbytný pro trvalý mír na Balkáně.
V Srbsku se autoritářský režim prezidenta Aleksandara Vučiće v posledních desetiletích hluboce propojil s politickou a historickou trajektorií srbského státu. Významná koncentrace moci je evidentní prostřednictvím kontroly médií a občanské společnosti, potlačování opozice, silných vazeb s podzemními sítěmi a volebních manipulací (zejména těch ze 17. prosince). Navíc spojení s diktátorem Putinem, zejména po invazi na Ukrajinu, vedlo k překvapivě tolerantnímu postoji Západu vůči Vučičovi. To ho proměnilo v politického dobrodruha s vysoce destruktivními sklony, který představuje hrozbu pro regionální mír a stabilitu.
Ústřední teze této analýzy hovoří o naléhavé potřebě Západu změnit svou politickou strategii vůči Srbsku. To zahrnuje přestat tolerovat agresivní a nepřátelský postoj prezidenta Vučiče vůči Kosovu a dalším balkánským státům a obhajovat demokratizaci Srbska.
Politika „usmiřování“, převládající mezi světovými válkami, zejména prostřednictvím snahy britského premiéra Nevilla Chamberlaina usmířit Hitlera, zahrnovala záměrné tolerování agrese protivníka, aby se vyhnul válce. Tato strategie světové politiky je široce diskutována mezi akademiky, Stephen Rock a Fareed Zakaria ji podporují, zatímco John Mearsheimer a Robert Kagan jsou proti.
Tato analýza si klade za cíl ilustrovat, že appeasement neboli tolerance a pochopení expanzivních ambicí autokratů a diktátorů je neúčinná. To bylo doloženo tím, že nedokázal zabránit druhé světové válce nebo udržet Hitlera, navzdory Chamberlainovým pokusům.
Tolerance jako strategie k odrazení prezidenta Vuciče selhala — Taulant Elshani
V posledních letech byl přístup Západu k Aleksandaru Vučićovi shovívavý, částečně v naději na odvedení Srbska od ruského vlivu a kvůli chybnému geopolitickému posouzení. Selhání této strategie se projevilo invazí na Ukrajinu v únoru 2022, která poskytla Vučićovi a jeho režimu značné výhody. Tichá a občas otevřená tolerance Západu k destruktivnímu chování Srbska vedla k úplné revizi jeho politiky a přístupu k tomuto balkánskému národu. Objevily se i otázky ohledně základních otázek, jako je demokracie a lidská práva, a zda je taková tolerance vůči Vučičovi pro Západ prospěšná.
Eskalace autoritářství v Srbsku, jeho antagonistický postoj a přímá agrese proti Kosovu dne 24. září 2023 spolu s posílenými vazbami na
Rusko, ostře demonstrovalo selhání západního appeasementu. Nejenže se nepodařilo odpoutat Srbsko od ruského vlivu, ale také povzbudila prezidenta Vučiče, aby zintenzivnil svou vizi „srbského světa“. Tento koncept, zahrnující polovojenskou a teroristickou agresi proti Kosovu, vážně podkopává mír a stabilitu v regionu.
Naléhavá potřeba radikálního posunu v přístupu Západu
Tolerantní přístup Západu podnítil srbského prezidenta, aby pokračoval ve svých touhách po regionální dominanci, což znamenalo zahájení projektu „Srbský svět“. Tato shovívavost vůči destruktivním činům Srbska, podporovaná vlivnými západními národy, dala Vučičovi dojem, že má větší volnost a spoléhá na výhodné možnosti dvojí politiky: spojení s diktátorem Putinem a udržování vazeb s Evropskou unií a dalšími západními zeměmi.
Vučičova eskalující ničivost vedla k nepředvídatelným scénářům, zejména od února 2022. Tolerance srbské agrese (appeasement) a jeho systematicky nepřátelský postoj vůči Kosovu – příkladem je logistická, finanční a politická podpora v obcích na severu Kosova, zjevné financování Teroristické organizace „Severní brigáda“ a „Civilní obrana“, tolerance militaristické rétoriky vůči Kosovu a nedávná beztrestnost teroristických a polovojenských útoků v Banjské – musí být uznány za významný chybný krok v přístupu Západu k Srbsku. Radikální a komplexní přepracování západních politik a strategií na Balkáně je naprosto nezbytné.
Západní politika appeasementu vůči Aleksandaru Vučičovi nejen zvýšila závislost Srbska na Rusku, ale také vedla k nákupu pokročilejších zbraní. Posílilo to Srbsko, aby podniklo nebezpečné vojenské podniky, jako je otevřená polovojenská a teroristická agrese proti Kosovu. Tento postoj také zesílil nacionalistickou rétoriku proti Bosně a Hercegovině, dále zakořenil autoritářství a nahlodal demokratické principy v Srbsku.
Na principiální i strategické úrovni musí Západ ve svém přístupu k Balkánu upřednostnit demokratizaci Srbska. Toto je jediné a udržitelné řešení k zajištění dlouhodobého míru a regionální stability. Vnitřní demokratizace v Srbsku by otevřela cestu ke vzniku vlády prostřednictvím svobodných a demokratických voleb. Usnadnilo by to také uznání Kosova jako nezávislého a suverénního státu, zastavení obstrukcí v Bosně a Hercegovině a Černé Hoře a nakonec by vedlo k integraci Srbska do Evropské unie. Tento přístup představuje jedinou schůdnou cestu k trvalému míru na Balkáně a v Evropě.
Západ by měl přijmout politiku podmíněné pomoci, podmínit pokračování finanční pomoci, integrační procesy a příznivé vztahy se Srbskem jeho radikální demokratizací a revidovaným přístupem k jeho sousedům.
Podmínění těchto tří procesů je zásadní, protože jsou zásadní pro postavení Srbska a pokračující prosperitu.
V roce 2022 Srbsko obdrželo přibližně 1 miliardu eur na pomoc od Evropské unie prostřednictvím různých nástrojů, včetně 286 milionů eur na projekty hospodářského rozvoje a právního státu a přibližně 720 milionů eur od Evropské investiční banky ve formě půjček.
Srbsko však neprokázalo demokratické reformy ani dodržování zásad právního státu. Naopak, došlo k výraznému poklesu demokratického zastoupení a na regionální úrovni Srbsko exportovalo násilí a teror, o čemž svědčí jeho agrese proti Kosovu a rozvraty v Bosně a Hercegovině.
Západ musí autokratickému Vučicovi sdělit, že není vhodným partnerem pro další integrační etapy. To si vyžádá vytvoření podmínek pro nové politické vedení v Srbsku za podmínek hlubokých demokratických reforem, včetně svobodných voleb, nezávislosti médií, právního státu a výslovné podmínky uznání nezávislosti Kosova a okamžitého zastavení destruktivní politiky a obstrukcí v Bosně a Hercegovině. a Černá Hora.
Od podepsání smlouvy o sladění zahraniční politiky s Moskvou v září 2022 vyvolalo Srbsko některé z nejvážnějších bezpečnostních krizí na Balkáně destabilizací Kosova, Bosny a Hercegoviny a Černé Hory, šířením teroru, obstrukcí a skrytých válek.
Srbsko navíc přijalo revizionistický program, který odmítá uznat sousední suverénní státy a podporuje použití síly ke změně hranic. Stojí jako jediná evropská země se státním programem a politickým programem zaměřeným na zničení sousedního národa – Kosova. Žádná jiná evropská země nemá tak destruktivní a agresivní ambice, které nevyhnutelně vedou ke konfliktu.
Západ, zejména Spojené státy a Evropská unie, musí rozhodně změnit svůj politický postoj vůči Srbsku. Politika uklidňování musí být okamžitě opuštěna. Režim Aleksandara Vučiče by měl být odsouzen jako hrozba pro regionální mír a stabilitu a izolován jako bojovný vůdce a Putinův spojenec.
Demokratické Srbsko s legitimním vedením, které uznává regionální realitu a nezávislost Kosova a přijímá evropský přístup, je klíčem k udržitelnému míru. Takové Srbsko se může stát nedílnou součástí dlouhodobých dohod a spolupráce s Kosovem za rovných podmínek.
